Dějepis 7. ročník, 1. pololetí

Počátky křesťanství

• V 1. století před naším letopočtem bylo židovské království připojeno k římské říši a stalo se její provincií.
• Židé vyhlíželi příchod mesiáše, jak hlásal prorok Jan Křtitel.
• Ježíš Nazaretský se narodil v Betlémě v roce 1 př. n. l.. Žil v Nazaretu jako syn tesaře Josefa a Panny Marie. Žil za vlády krále jménem Hérodes Antipas. Ve 30 letech se nechal pokřtít Janem Křtitelem a začal svou pouť jako potulný kazatel. Na cestách ho doprovázeli jeho učedníci – 12 apoštolů – například Šimon Petr, Jan, Jakub starší. Ježíš se stal trnem v oku u židovských kněží – farizejů a saducejů. Po vstupu do Jeruzaléma byl Ježíš zatčen na příkaz Piláta Pontského, římského prefekta, a odsouzen k bičování a k trestu smrti na kříži. Stalo se to asi 7. dubna 30 n. l. na místě Golgota. 
• Kříž – symbol Ježíše i smrti.
• Velikonoce – oslava Ježíšova ukřižování a nanebevstoupení. Je to základní křesťanské dogma. Slaví se Zelený čtvrtek (poslední večeře Ježíšova), Velký pátek (ukřižování), Bílá sobota (pobyt v hrobě), Boží hod velikonoční (nanebevstoupení Ježíše).
• Prvními křesťany byli Ježíšovi učedníci – apoštolové. Křesťanství se nejprve šířilo ústním podáním po celé římské říši. Nejvýznamnější apoštol – Pavel z Tarsu, došel až do Říma.
• Evangelia – neboli dobré zprávy. Písemné záznamy o životě Ježíšově. Existuje evangelia podle Jana, Marka, Lukáše a Matouše, která tvoří Nový zákon, část Bible. Další částí Bible je Starý zákon.
• Kristus – pomazaný, Mesiáš
• Církev – společenství všech křesťanů
• Biskup – nástupce apoštolů. Stojí v čele diecéze (biskupství). Spadají pod něho farnosti. Nejvýznamnější bylo římské biskupství.
• Papež – nejvyšší představitel církve. Volí ho kardinálové na konkláve. Je to doživotní funkce. Je zástupcem Ježíše na Zemi a nástupcem římského biskupa svatého Petra. 
• Edikt milánský - v roce 313 ho vydal císař Konstantin Veliký. Povolil jím křesťanství jako náboženství. 
• bazilika - farní kostel s více loďmi. Hlavní loď je vyšší než boční a má vlastní okna.

Stěhování národů 

• stěhování národů - rozsáhlá migrace obyvatelstva v Evropě mezi 4. a 7. stoletím. 
• germánské kmeny - Sasové, Frankové, Burgundi, Langobardi, Vandalové, Vizigóti, Ostrogóti
• rok 375 - vpád Hunů do Evropy, což podnítilo stěhování národů - neboli pronikání okolních kmenů do římských provincií. Císařové museli souhlasit se vznikem barbarských říší. Ty se po zániku západořímské říše staly základem budoucích středověkých států
• rok 395 - císař Theodosius rozdělil římskou říši na západní a východní část
• barbarizace - součástí římských vojsk se stávali cizí národy - barbaři
• Stilicho - faktický poslední vládce nad západní a východní částí římské říše
• rok 410 - Vizigóti vyplenili Řím
• rok 476 - zánik západořímské říše, když germánský náčelník Odoaker sesadil posledního římského císaře. 

Vznik byzantské říše

• 330 n. l. – císař Konstantin I. Veliký povýšil osadu Byzantion na nové hlavní město římské říše. Pojmenoval ho Konstaninopol.
• 6. století – největší rozmach byzantské říše, která plynule navázala na východořímskou říši. Bylo to za císaře Justiniána I.
• Justiniánův kodex – soubor právních předpisů
• Hagia Sofia – původně křesťanský chrám postavený císařem Justiniánem I. v Konstantinopoli v roce 537. Po obsazení Byzancie Turky se stal mešitou
• Mešita – islámský modlitebna
• Minaret – součást mešity, věž. Slouží ke svolávání k modlitbě osobou zvanou muezzin.
• Národnostní složení Byzantské říše – Řekové, Slované, Arméni, Semité, Turci
• Západní křesťanství – katolické
• Východní křesťanství – pravoslavné