Shrnutí:
- Mihulovci - mají hadovité tělo a kruhovitou ústní přísavku. Jejich kostra je chrupavčitá. Larva se nazývá minoha. Žijí ve vodě.
- Paryby - mají chrupavčitou kostru, dýchají žábrami bez skřelí. Patří sem žraloci a rejnoci.
Živočichové se třídí na dvě skupiny – bezobratlí a
obratlovci. Mezi bezobratlé patří členovci, měkkýši, kroužkovci, ploštěnci, žahavci
a prvoci. Oporu těla u bezobratlých živočichů zajišťují svaly a různé tělní
obaly. Kroužkovci mají pokožku a pod ní silnou svalovinu. Měkkýši mají plášť,
jenž se u mnohých mění na ulitu nebo lasturu. Členovci mají vnější kostru,
někteří z chitinu či vápenatou. K tělnímu obalu se připojují svaly
umožňující pohyb.
Živočichové s vnitřní kostrou se nazývají strunatci. Mají
strunu hřbetní jako podélná pružný útvar na hřbetní straně těla a vzniká při
vývinu. Jako vnitřní opora těla zůstává struna hřbetní zachována jen u
nejprimitivnějších strunatců. Příkladem je kopinatec plžovitý. V larválním
stádiu mají strunu pláštěnci – sumky a salpy.
U většiny dokonalejších strunatců je struna hřbetní během
vývinu nahrazena páteří, která je složená z obratlů. Struna hřbetní pak
zůstává jen v podobě meziobratlových plotének. Dalším typickým znakem strunatců je trubicovitá nervová soustava.
Strunatci mohou dosahovat délky od milimetrů po metry. Žijí ve vodě sladké i
slané, na souši i v zemi i ve vzduchu.
Nejdokonalejší strunatci jsou obratlovci. U některých je
struna hřbetní zachována i v dospělosti – mihule a jeseteři. Někteří obratlovci
mají páteř chrupavčitou – mihulovci a paryby. Většina obratlovců má ale
kostěnou páteř. Pohyb obratlovců zajišťují svaly upínající se ke kostře.
Mihulovci, dříve kruhoústí
Patří sem mihule, které žijí ve sladké i slané vodě mírného
pásu. Mají hadovité tělo s ploutevním lemem. Ústa tvoří kruhovitá přísavka
s rohovitými zoubky. Vnitřní kostra mihulí je chrupavčitá. Dýchají
žábrami. Jejich vývin je spojený s proměnou. Z vajíčka se vyvine
larva – minoha. K rozmnožování mořské druhy migrují do horních toků řek s čistou
vodou. Larvy se vyvíjejí pomalu a dospělci se asi po třech letech vracejí do
moře, kde parazitují na rybách.
U nás žije mihule potoční. V dospělosti je dlouhá až 20
cm. Larva – minoha žije asi čtyři roky v nánosech dna čistých potoků v podhorských
oblastech. Živí se řasami. Když dochází k přeměně v dospělce, tak
nepřijímá potravu. Mihule potoční je citlivá na čistou vodu. U nás je kriticky
ohrožená a chráněná.
Paryby
Jsou to většinou mořští obratlovci s chrupavčitou kostrou.
Dýchají žábrami, které nejsou kryty skřelemi. Patří sem rejnoci a žraloci.
Žraloci
Žraloci mají torpédovitý tvar těla, párové ploutve – prsní a
břišní, nepárové ploutve – řitní, hřbetní a ocasní. Ocasní ploutev má delší
horní lalok. Povrch těla kryjí šupiny s ostrými hroty. Z čelistí vyrůstá
několik řad zubů. Když se nějaký zub vylomí, tak se zase doplní.
Největším druhem je žralok obrovský, jenž dosahuje až 18
metrů délky. Je neškodný, živí se planktonem. Dravým druhem je žralok bílý,
kladivoun obecný a žralok dlouhoploutvý – jsou člověku nebezpeční.
Máčka skvrnitá je žralok, který se živí organismy na dně
moře. Dorůstá délky 70 cm. Žije ve Středozemním moři.
 |
| Žralok - kladivoun. Foto: Pixabay |
Rejnoci
Další parybou jsou rejnoci. Některé druhy mají část
svaloviny přeměnou v elektrický orgán. Trnucha obecná žije v mělké vodě
ve Středozemním moři. Má jedovatý trn s háčky, které mohou člověku způsobit
zranění. Dalším zástupcem rejnoků je manta velká. Dosahuje délky až 2,5 metru.
Živí se planktonem. Parejnok elektrický také žije v mělké vodě
Středozemního moře. Kořist (měkkýši, korýši, ryby) loví pomocí elektrického
výboje o napětí 45 až 200 V. Je to noční živočich.
Zdroj: Přírodopis 7, Nakladatelství SPN, ISBN 978-80-7235-387-3
Foto: Pixabay
Komentáře
Okomentovat