Stěhování národů mezi 4. a 7. stoletím zapříčinilo konec římského impéria

Shrnutí

• stěhování národů - rozsáhlá migrace obyvatelstva v Evropě mezi 4. a 7. stoletím. 
• germánské kmeny - Sasové, Frankové, Burgundi, Langobardi, Vandalové, Vizigóti, Ostrogóti
• rok 375 - vpád Hunů do Evropy, což podnítilo stěhování národů - neboli pronikání okolních kmenů do římských provincií. Císařové museli souhlasit se vznikem barbarských říší. Ty se po zániku západořímské říše staly základem budoucích středověkých států
• rok 395 - císař Theodosius rozdělil římskou říši na západní a východní část
• barbarizace - součástí římských vojsk se stávali cizí národy - barbaři
• Stilicho - faktický poslední vládce nad západní a východní částí římské říše
• rok 410 - Vizigóti vyplenili Řím
• rok 476 - zánik západořímské říše, když germánský náčelník Odoaker sesadil posledního římského císaře. 

Rozsáhlá migrace obyvatelstva

Koncem starověku a počátkem středověku probíhaly rozsáhlé migrace obyvatelstva, kdy barbarské kmeny ze severu přicházely na území Římské říše. Důvodem bylo primitivní obdělávání půdy, které vedlo k jejímu vyčerpání a nutnost získat novou obživu. Římská říše měla špatně chráněné hranice, tudíž byla lehce napadnutelná. Ke stěhování národů došlo v období mezi 4. a 7. stoletím. Konec germánské etapy stěhování národů znamená na západě i konec pozdní antiky a římského císařství a začátek raného středověku.

Germánské kmeny 

Na severu Evropy žily germánské kmeny – Sasové, Frankové, Burgundi, Langobardi, Vandalové, Vizigóti, Ostrogóti. V roce 375 do severní Evropy vpadly kmeny kočovných Hunů ze střední Asie, které germánské kmeny vyhnaly na jih Evropy, na území Římské říše. Zde se Germáni stávali součástí římského vojska – barbarizace. To vedlo k oslabení moci římského impéria. 

Rozdělení římské říše

V roce 395 římskou říši císař Theodosius rozdělil na část východní a západní. Každý útvar měl svého císaře. On sám vládl ve východní části, v Konstantinopoli. Za jeho vlády se generálem stal Stilicho, který byl národností Vandal, a jeho úkolem bylo bránit říši před útoky Vizigótů. Tomu se věnoval přes 20 let. Císař ho oženil se svou neteří Serenou, čímž posílil jeho vliv. 

Po smrti Theodosia vládl jeho desetiletý syn Honorius jako císař v západní říši a jeho starší bratr Arcadius ve východní části říše. Ve skutečnosti ale za ně vládl právě Stilicho. Byl však příliš ctižádostivý, čímž se znelíbil Římanům, kteří ho nechali popravit. 

Zánik západořímské říše 

Po jeho smrti se uvolnila nahromaděná nenávist Římanů vůči všem barbarům v římské říši a chtěli je všechny pobít. To se jim ale nepodařilo, protože v roce 410 vyplenili germánští Vizigótové Řím. V roce 476 pak sesadil germánský náčelník Odoaker posledního římského císaře, jenž se shodou okolností jmenoval jako zakladatel Říma – Romulus Augustulus. To znamenalo zánik západořímské říše. Východořímská říše se dále vyvíjela jako říše byzantská a dosáhla velkého rozkvětu.

Zdroj: Dějepis, vydavatelství Fraus, ISBN 978-80-7238-558-4

Foto: Pixabay