Autor: Eduard Štorch
Název díla: Minehava
Vydavatelství: Albatros
Místo vydání, rok, počet stran: vydáno v Praze, v roce 1973, 208 stran
Ilustrátor: Zdeněk Burian
Informace o autorovi:
Eduard Štorch (1878-1956) byl český pedagog, spisovatel a archeolog. Své povídky a romány, určené především mládeži, zasadil do doby kamenné a bronzové. Jako učitel působil postupně ve východních a severních Čechách a v Praze. Krátce učil i v Bratislavě. Dětem věnoval prakticky svůj celý profesní život. Možná to bylo i proto, že se se svou manželkou Boženou neměli děti. Stál také za myšlenkou vybudování projektu výchovné osady Růžičkov pro československé děti – měla to být škola v přírodě, pomocná škola pro děti duševně slabé, sirotčinec a útulek pro děti opuštěné, a to ve věku od 6 do 14 let. Snažil se i o reformu dějepisu. Chtěl, aby se děti neučily jen holá fakta a letopočty, ale aby poznávaly celkový život dané doby. K jeho zálibám patřila archeologie, vědomosti k ní získal samostudiem. Archeologické výzkumy prováděl v Praze a na Mělnicku.
Stručný děj
Román Minehava se odehrává v mladší době kamenné na území naší republiky. Hlavní hrdinkou je dívka Minehava, které se říká Šťastná chvíle. Je dcerou Bouřňáka, náčelníka kmene Medvědů. Jádrem příběhu je únos Minehavy. Nárok na ni si dělají hned dva lovci – Silný Bobr a Sokolí Oko. Minehava se však nechce nechat poddat takovému osudu, protože si chce vybrat sama. Minehavu unesl Silný Bobr, který si myslí, že má na ni právo. Její otec ji slíbil tomu, komu se podaří zabít medvěda. Na cestu její záchrany se vydají Sokolí Oko a Havranpírko. Napínavý děj se odehrává na Pustém vrchu kousek od soutoku Labe a Vltavy. Tam sídlí rody Sokolů a Zubrů. Minehava se nakazí morem stejně jako i jiní lidé z jejího kmene a dalších kmenů. Ale nakonec se z něho vyléčí a Sokolí Oko ji zachrání.
Doba děje
Mladší doba kamenná
Hlavní postavy – charakteristika
Minehava (Šťastná chvíle) – odvážná dívka, která si o sobě chce rozhodovat sama
Sokolí Oko – statečný lovec, který Minehavu zachrání
Silný Bobr – proradný lovec z rodu Bobrů, který Minehavu unesl
Ukázka
„Jsi, Bobře, v slovech vskutku silný, ale taková síla je u mne jako chmýří pampelišky: foukneš – a je po síle! Vět, že jsem dcera Bouřňákova a že nejsem rákosí, které se ohýbá při větérku. Tvá slova jsou vítr, který vane a stopy nezůstaví. Já činím a činit budu, co sama ustanovím. Muž nebude nade mnou vládnout, nebude mým pánem, leč přítelem i druhem, půjdu-li ovšem za ním z vlastní vůle.“ (str. 19)
Jazyk díla
Eduard Štorch píše spisovnou češtinou. Ale už zastaralou.
Vlastní hodnocení
Kniha se mi líbila, protože mě přenesla do zajímavé doby. Někdy si sama představuji, jak to v období pravěku u nás vypadalo. Její děj mi toto období přiblížil.
Komentáře
Okomentovat