Na internetu jsem si na webu www.stoplusjednicka.cz našla článek o jižní Mezopotámii, který se hodí k letos probíranému učivu v dějepise. Zajímavým způsobem pojednává způsobu zavlažování v jižní části Mezopotámie, který přinesl vznik zemědělství, usedlého způsobu života i rozvoj sídlišť městského typu a který měl také velký vliv na rozvoj vzdělanosti.
Od sběru a lovu zvěře k zemědělství
Nejprve se lidé živili lovem zvěře a sběrem bylin a různých bobulí. Postupně ale cíleně přecházeli k pěstování vlastních plodin. K tom však potřebovali vodu. Tam kde nebyla, bylo pěstování složitější. Velký význam v tomto smyslu měla jižní oblast v Mezopotámii. Jednalo se o místo, ve kterém se řeky Eufrat a Tigris vlévaly do moře. Lidé tu měli vody dostatek, spíš až nadbytek a oblast trpěla záplavami. Zde došlo k rozvoji zemědělské výroby díky umělému zavlažování – bylo to v 5. tisíciletí př. n. l. Stavba nových zavlažovacích kanálů byla hlavním cílem tehdejších panovníků.
Městské státy v jižní Mezopotámii
Vyspělejší zemědělství díky bohaté úrodě vedlo ke zvětšení množství obyvatel a ke vzniku prvních městských států podél řeky Eufrat, a to ve 3. tisíciletí př. n. l. Byly to státy Nippur, Fara, Uruk, Adab, Umma. Nutnost hospodářských a administrativních záznamů vedla ke vzniku písma. Psalo se na hliněné desky. Z archeologických nálezů se můžeme dozvědět, jak se pečovalo o kanály pečovalo, jak se obdělávala půda.
Změna klimatu ve 2. tisíciletí př. n. l. přinesla častější sucha a docházelo k vysychání a ke zmenšení říční ramen řeky Eufrat. To vedlo k záplavám, protože menší koryta nedokázala pojmout vodu z jarního tání. Lidé museli povodně regulovat stavbou hrází – například ve městech Nippuru, Uruku a Sipparu. Píše se o tom v dopise babylonského panovníka Chammurapiho (1792 až 1850 př. n. l.), kde přikazoval uzavřít některé vstupy do kanálů.
Asyrská říše
Možná v důsledku těchto změn došlo ve 2. tisíciletí př.
n. l. k úpadu jižní Mezopotámie a moc přebírala severní část, kterou
kontrolovala Asyrská říše. Zde se největší města nacházela podél řeky Tigris.
Asyřané si stavěli luxusní sídla a byli prvními v budování akvaduktů.
Vyvinuli systém zvaný kanát, který se někde používá dodnes.
Ve městě Ninive vládl král Sinacheb (704 až 681 př. n. l.), který nechal postavit čtyři hlavní kanály v délce 150 kilometrů s akvadukty a jezy. Asyřané sice měli vody dostatek, ale do popředí se po jejich pádu dostala opět jižní Mezopotámie. Aby zde zabránili posunu koryta řeky Eufrat, tak král Nebukadnesar II (604 až 562 př. n. l.) nechal postavit 25 metrů širokou hráz na břehu Eufratu. Požadovaného výsledku ale nedosáhl.
Umělé zavlažování sice přineslo dostatek vody i tam, kde
nebyla, ale mělo i vedlejší negativní účinky. Kanály a hráze vedly
k rychlejšímu usazování bahna. Nadměrné zavlažování vedlo k ukládání
soli do půdy, ta byla pak méně úrodná. To třeba pocítilo i město Lagaš,
které v důsledku toho všeho zažilo hospodářský a politický úpadek.
Náhledové foto: Pixabay
Komentáře
Okomentovat