Shrnutí
Původně kočovné kmeny Hebrejců založily v Palestině dvě
významná království – Judeu a Izrael. Nejvýznamnějšími panovníky byli králové
Saul, David a Šalamoun. Palestina byla mnohokrát dobyta okolními národy.
Hebrejci vyznávali judaismus a víru v jediného Boha.
Palestina
Leží na západě Předního východu, při pobřeží Středozemního
moře. Osídlily ji kmeny Hebrejců. Ti ale nevytvořili jednotný stát. V čele
kmenů stáli vojenští velitelé, tzv. soudci.
Prvním známým panovníkem byl Saul. Sjednotil všechny
hebrejské kmeny. Porazil sousední národ Filištínů. Jeho následovníkem byl král
David (bojoval s obrem Goliášem). David dobyl Jeruzalém a udělal z něho
hlavní město. Jeho syn Šalamoun nechal v Jeruzalémě postavit první chrám
Šalamounův. Druhý chrám Šalamounův byl postavený po navrácení Židů z babylonského
zajetí v 6. století před n. l. Ten pak zničili v roce 70 n. l.
Římané.
Judea a Izrael
Po Šalamounově smrti byla země rozdělena kvůli rozbrojům na
dva státy – Judeu a Izrael. V 8. století před n. l. oblast dobyla Asyrská
říše, v 6. století ji dobyla Jeruzalém Babylonie a část obyvatel odvlekla
do zajetí (babylonské zajetí Židů).
V 1. století n. l. se Palestina stala římskou provincií,
tzv. Judeou. Zdejší lidé vyznávali judaismus. Byli proto ale pronásledováni a
ze země odešli do jiných oblastí. Těm se říkalo diaspora.
Hebrejci měli náboženství formou víry v jednoho boha.
Říkalo se mu monoteistické. Jejich bůh se jmenoval Jahve. Jejich posvátnou
knihou byl Starý zákon, který je součástí Bible. Starý zákon popisuje dějiny
Židů. Vzniklo zde i nové náboženství – křesťanství, spojené se jménem Mesiáše -
Ježíše Krista. V 7. století n. l. se pak oddělili další věřící, kteří
věřili v mesiáše Mohameda – vznikl islám.
Pojmy
Diaspora – rozptýlení Židů mimo území Palestiny
Mesiáš – spasitel
Provincie – území připojené k jiné říši
Náhledové foto: Pixabay
Komentáře
Okomentovat